Creative Mornings Prague - Backwards

Moc jsem se těšila, až někdy budu mít čas a osobně zažiji některou z akcí Creative Mornings. Před rokem 2012 jsme museli vycestovat za hranice, třeba do Amsterdamu nebo Londýna, ale od července 2012 se celosvětový projekt "Creative Mornings" rozšířil o Prahu. Každý měsíc připraví přednášku, která bude inspirací především pro kreativce.

Praha se zařadila do projektu, který funguje v 32 městech po celém světě. Každý měsíc je ve všech městech vyhlášena přednáška na stejné téma http://creativemornings.com/themes. Projekt si klade za cíl své posluchače inspirovat, spojovat lidi z různých oborů a usnadnit usnadnit přístup k zajímavým názorům a lidem i mimo konferenční sály napříč všemi obory.

Creative Mornings: CreativeMornings is a monthly breakfast lecture series for creative types. Each event is free of charge, and includes a 20 minute talk, plus coffee!

Creative Mornings se konají ráno, pravidelně každý měsíc a jsou zdarma. Od března 2014 jsou ke shlédnutí na www.stream.cz

Scénář Creative Mornings Prague

• 8:30 Probuzení. Zakousněte se do báječného loupáčku, usrknete čerstvou kávu a běžte se pozdravit s někým, kdo vám zrovna padne do oka.
• 9:00 Inspirace. Usaďte se a vyslechněte si 20minutovou přednášku, svou dávku inspirace minimálně na jeden den. Potom se můžete ptát.
• 9:30 Úsměvy, pohledy, pozdravy. Smeťte drobky ze stolu, nastává čas na výměnu kontaktů a zhodnocení tématu nebo mluvčího, cokoliv chcete.
• 10:00 Probuzení. Jděte do práce a přemýšlejte nad tím, co jste si ráno vyslechli, vstřebejte inspiraci, probuďte se tento den jinak.
• Celý proces každý měsíc opakujte.

Mě zaujala přednáška o abstraktním umění. Rozumíte mu? Uvěříte, že pro proměnu a rozvoj vašeho vnímání a myšlení může být stejně zásadní jako teorie relativity?  Hostem byl totiž vysokoškolský pedagog, vědec a výtvarník Jaroslav Vančát. Květnovým tématem kreativních rán v roce 2013 po celém světě byl Backwards.

Jaroslav Vančát vyučuje na kreativním modulu FHS UK a na VŠUP v Praze. Zabývá se sémiotikou výtvarného umění a obrazových médií a výtvarnou pedagogikou. Aktivně se zajímá o probíhající změny ve vnímání výtvarného umění a o vliv technologií, které těmto proměnám napomohly, ty zkoumá i ve své vlastní umělecké tvorbě. Všímá si přechodu od zobrazování skutečnosti k její aktivní konstrukci obrazovými znaky, které vytváříme a užíváme.

Úvodem: 
Většina používá reflexivní nazírání na svět, neboli model lineární. Nemusíme zkoumat jestli je to pravdivé, věříme tomu. Odráží skutečnost. 
Lovci na sněhu od Pietera Brueghela z r. 1565  jako součást série šesti obrazů – výjevů z různých ročních dob.)

Zajímavé je, že každý provádí výběr z viděného (někoho zaujmou lidi, jiného pták, krajina architektura). K tomuto výzkumu se používání tvz. tracing kamery (známe je z obchodů, na co první spočine náš pohled).
U výše uvedeného obrazu, Lovci na sněhu, se můžete soustředit na detaily, dle popisu vyobrazeného výjevu: 
Vysoké stromy v popředí vtahují diváka do nádherné a až fantastické krajiny v pozadí, kde přímořská rovina a zubatá pohoří vytvářejí úžasnou scenérii. Vlevo lidé pečou sele, vpravo bruslí. Oheň dodává teplo nejen lidem okolo něj, ale celému obrazu (jeho barva kontrastuje s jinak šedými barvami obrazu). Obraz je detailně prokreslený, každá maličkost ze selského života zde má své místo. Originál obrazu je proveden jako olej na plátně.

Vždy máme nějaký výběr z viděného na co jsme soustředěny. Je to ovlivněno societou, ve které se vyvíjíme.

Před abstraktním obrazem nám lineární myšlení selže, většinou věříme, že je to odraz umělcovi duše.
20století => model aktivní neboli interaktivní

Pan Vančát nás provedl stavbou obrazů

od pravěkých singulárních jednoduchých kreseb. 

V Paleolitu byli lidé zaměřeny na pevná místa, soustředili se na hlavní věc, dodávalo jim to větší pocit bezpečí v okolním chaosu. Proto kresby s pevným, jasným výjevem.

přes lineární řazení figur jako ve Starověkém Egyptě

ranné renesanční obrazy, kde byli figury rozmístěni v prostoru, výška od základny je v pořádku, ale velikost je jaksi jednotná a obrazy působí až naivně. 
V renesanci přisla tvorba, z které se dá vyčíst vztah jednotlivých figur. Figury již mají různou velikost a pevné umístění. Dá se mluvit, že renesanční obraz je obraz totalitní, absolutistické umístění figur, vše má jednotný řád. Nemělo být chybné a toto umění vyžadovalo dlouhé a náročné studium.
Růžencová slavnost,  Albrecht Dürer, olejomalba na dřevěné desce 1505-1507, Národní galerie v Praze

Moderna, postmoderna začala objekt vnímat jinak. Mezi prvními přišli impresionisté. Přestali se soustředit na objekt, nepoznáte jaké sochy jsou na budově, ale z obrazu jste schopni získat dojem = impression. Impresi jak na věc dopadá světlo, jak se cítíte v celkové atmosféře.
Katedrála v Rouen od Clauda Moneta (Nejslavnějším dílem oslavujícím Rouen se ovšem stal cyklus věnovaný západnímu průčelí zdejší gotické katedrály, který namaloval Claude Monet v několika etapách v letech 1892– 1894. Monet se rozhodl opakovat stejný motiv, ale vždy v jiné denní době (ráno, poledne, odpoledne). Portály a věže chrámu vypadají jinak ráno, v poledne a večer. Bohatá členěná fasáda vrhá nejrůznější stíny a Monet objevil, že stín není černý, ale barevný. A tak jeho obrazy září modrými, zelenými a růžovými tóny.)

Kubismus, Dadaismus, Futurismus, Surrealismus - všechny tyto ismus se nám často pletou (zvlášť na škole:)), ale všechny jsou založeny na jednom principu, na principu elementů a jejich vztahů. Vždy jen obměňujeme jen elementy a vztahy.
Dnešní situaci jde zobrazovat neopakovatelné elementy v neopakovatelných vztazích.

The Melancholic Singer

Joan Miró (1893-1983)

Melancholický zpěvák

Strukturace. Obrazy jsou relativní, tzn., že dnešní technologie nám umožňuje je měnit. Když se mi nelíbí tento žlutý objekt, mohu ho smazat, zvětšit, přiblížit. Tato relativita se používá v reklamách, pohádky Walta Disneyho (např. myšák na nás ukáže ťapkou k obrazu a tím se nám packa zvětší skoro přes celou obrazovku, hlava se jakoby zmenší).

Z našich malířů, dnes jedním z nejdražších v české republice, je Zdeněk Sýkora. 
Akryl na plátně 1992

A jaká bude budoucnost? Směrů je hodně, dle p.Vančáka je to v interaktivitě obrazu. Obraz se mění dle diváka, podle jeho vkusu a zaměření.
A jaká hranice je mezi uměním a neuměním? Osobní hranice je, že se Vy sami překonáte. Talent má každý, každý může dělat umění, ale jestli to dokáže posunout do společenské sféry je otázkou, stejně jako u každého experimentálního umění.
A cvičení na doma: každý si přinese jeden nebo 20 různých předmětů a snaží se je vložit do toho společného prostoru, třeba podle algoritmu. Zkuste vyniknout.Třeba kompoty, ramínka na šaty a cínový vojáčky, dostáváte se do pluraritní situace Kandinského, že každý vnímá něco jiného a zkouší se v pasovat do toho celku.